Když někomu řeknete, že se chystáte jet do Norska, tak většina lidí odpoví: „Na ryby?“, anebo reaguje: „Na Lofoty, a co polární záře?“ Když odpovíte že důvodem cesty je ochutnat whisky, která se vyrábí daleko za polárním kruhem, v nejsevernější palírně světa, okolí vás považuje za blázny. Když k tomu ještě odpovíte, že pojedete autem, že cesta bude trvat 3 dny a že vás na tomto dobrodružství čeká více jak 7000 km, okolí vás začne považovat za podivína.
Po překročení Severního polárního kruhu je to do palírny Aurora Spirit ještě více něž 500 km. Palírna se nachází v severní části fjordu Lyngen, na okraji Tromsø, oblasti známé vysokými horami a dramatickou přírodou. Aurora Spirit vznikla v roce 2016 na již nepoužívané základně NATO z dob studené války. Podzemní tunely a bunkry jsou využívány ke zrání jejich destilátů pod značnou Bivrost. Slovo Bivrost, pochází ze staré norštiny, je založeno na 1000 let starých vikingských legendách o polární záři. Staří Vikingové ji pojmenovali „bifröst“ – což v přímém překladu znamená „třesoucí se cesta“ . Mysleli si, že je cestou pro bohy mezi Midgardem (zemí) a Asgardem (domov bohů).
Aurora Spirits vyrábí různé druhy alkoholu, od vodky, přes prvotřídní gin, až po tradiční severské akvavity založené na arktických rostlinách a sladké vodě z místních ledovců. Samostatnou kapitolou palírny je whisky. Té je zde věnována speciální péče. Sudy, ve kterých zraje jsou uloženy v nové budově vystavěné ve stylu dlouhých vikingských stavení. Zrání whisky je složitý a dlouhodobý proces, proto je v současné době její produkce velmi limitována. Každý rok jsou to pouze dvě edice ve velmi malých objemech. Jednotlivé série nesou vyobrazení jednoho z devíti světů severské mytologie. Nyní začátkem listopadu přichází 8. vydání s názvem Alfheim (říše světla). Poslední, deváté, spatří světlo světa na jaře 2024.
Zdejší specialitou jsou akvavity. Jedná se o destiláty velmi oblíbené po celé Skandinávii. Základ tvoří neutrální destilát, do kterého se přidávají různé byliny, koření a tady v Aurora Spirit ještě přidávají zdejší ručně sbírané bobulové ovoce, jako je Ostružiník moruška (Cloudberries), Šicha černá (Crowberry) a Lingonberry, což je druh brusnice. Delikátnost zdejších akvavitů je dovršena zráním v sudech, které jsou uloženy v již zmíněných bývalých bunkrech NATO.
Aurora Spirit je vybavena nádherným návštěvnickým centrem, kde mohou hosté vidět, jak se nápoje vyrábějí, a samozřejmě i ochutnat. Vše je dokonale navrženo tak, aby připomínalo vikingskou historii, severská mytologie se zde stává realitou. Pár kroků od palírny je možné se i ubytovat. Jedná se o typické norské „cabins“ což jsou luxusní chatky s úžasným výhledem na okolí.
Při příjezdu na mě čeká jeden z majitelů, Tor Petter Christensen. Charismatický Tor mi vypráví, jak vznikla myšlenka na vybudování nejsevernější palírny světa, jak bláznivý nápad mezi přáteli došel až k realizaci. Povídá, jak těžké byly začátky, když šel do banky žádat o půjčku a ty se jen vysmáli šílenému nápadu, vydělat peníze na lihovinách v nejkonzervativnější zemi na světě.
Povídáme si o severské mytologii i o sportu. Tor má stejně jako já rád potápění, lyže i motorky. Věděli jste, že v Tromsø, se v roce 1843 konala první lyžařská soutěž na světě? Já teda ne. Tor mi vysvětluje, jak rostliny pro gin a další destiláty sklízí během krátkého letního období. Všechny rostliny v arktickém prostředí mají jedinečný charakter díky zvláštním světelným podmínkám. V létě slunce nezapadá 60 dní, což vede k dlouhotrvající fotosyntéze. Díky tomu jsou rostlinné látky bohatší na cukr, vitamíny a antioxidanty. Aby nezůstalo jenom u povídání, ochutnávám i zdejší produkty. Samozřejmě nejvíc mě zajímá whisky. Porovnání jednotlivých edic je opravdu zajímavé, každá chutná odlišně, a přitom je jasně patrný rukopis Bivrost. Jako jeden z prvních lidí mimo palírnu mám i možnost ochutnat whisky Alfheim, která se začne prodávat za víc než měsíc. Jsem opravdu nadšená, 3 dny v autě (tedy vlastně dohromady 6 dnů) za tuto návštěvu rozhodně stály. Opojena arktickou krásou, nadšená vikingskou historií se loučím a opouštím místo, kde je tak blízko do ráje, do Valhaly.
Vydávám se pomalu zpět domů. Samozřejmě přes Lofoty, to je povinnost. Polární záři jsem neviděla, ale vlastně ano, protože Aurora je vlastně pojmenování polární záře (Aurora Borealis) .
Cesta domů bude dlouhá, přes úchvatnou norskou přírodu a paradoxně přes zemi, kde je prodej alkoholu regulován státem a můžete si ho koupit pouze v obchodech vlastněných státem.
